Strach je přítel, který nám připomíná naši minulost, zkušenosti, které jsme zapomněli, a bolesti, které jsme potlačili. Strach je osvobozující. Leží v něm klíč ke svobodě. Chceme-li tento klíč nalézt, musíme s nejprve ponořit do archívů naší osobní historie a prozkoumat její obsah.
Úkolem historie je odhalovat pravdu. Karl Marx.
Reakcí na prožitek porodní anoxie může být i spánkové apnoe, při níž dochází k dočasným výpadkům dýchaní, nebo zadržování dechu, jako způsob, jímž se dítě snaží prosadit svou vůli. Potřeba se řídí minulostí. Léčit pacienta tady a teď není progresivní, protože pacient se nalézá tam a tehdy. Tady a teď se odehrávají pouze symptomy.
Co s tím má společného láska?
Minulost, minulost, minulost. Otisk, otisk a láska. Jak můžeme milovat mozek? Stačí, aby byly naplňovány základní lidské potřeby a mozek si poradí sám, stejně jako tělo. Prostupuje všemi tkáněmi, hormony a orgánovými soustavami. Mozek vytváří pocit lásky a spolu s láskou rozesílá do celého systému pozitivní signál: hladina stresových hormonů, budivých neurotransmiterů, není zvýšený, ale právě tak vysoká, aby nás udržela dostatečně bdělé a při vědomí. Pokud má systém dostatek lásky, matčiny péče během těhotenství, kyslíku při porodu a doteků a objetí, zájmu, empatie, naslouchání chvály a podpory v raném dětství, vyrovná se s ledasčím. Chceme-li se v pozdějším životě vyhnout drogové závislosti a alkoholismu, potřebujeme mozek, který dovede účinně potlačovat, tj. mozek, který byl milován. Ten, kdo v raném věku poznal lásku, má dostatek serotoninu, kdo ne trpí jeho nedostatkem. Člověk může říct NE drogám, ale nemůže přelstít svou neurobiologii.
Láska nejsou jen něžná slova. Při porodu nesmíme matku a skrz ni plod, zbytečně umrtvovat anestetiky a vtiskovat tak dítěti celoživotní pocit bezmoci a beznaděje.
Uvědomění léčí. Zraněním, které léčíme, je nedostatek lásky. A metodou léčení je vědomé prožívání tohoto nedostatku. Při jakémkoli poranění systém okamžitě začne s uzdravováním. Když se řízneme, tělo napomáhá hojeni produkcí epidermálního růstového faktoru. Když utrpíme emoční zranění, spustí se nejprve potlačovací mechanismy, abychom zůstali klidní a mohli dále fungovat. Vtištěná bolest se pak neustále snaží proniknout do vědomí ve frontální kůře, aby mohla být překonána. Systém ví, že to je jediný způsob, jak se může uzdravit. Uvědomění (spojení se s bolestí) léčí, ať už trvalým snížením krevního tlaku nebo trvalým snížením hladin stresových hormonů. Bolest je požehnáním. Její prožití spouští ozdravné procesy. Aby mohl člověk prožívat lásku, musí si nejprve prožít její nedostatek. Systém se pak otevře a může začít přijímat lásku.
Znovuprožití pocitu nechtěnosti otevírá dveře lásce a vášni, protože konečně odstraní zábrany potlačující bolest a tím vpustí dovnitř pocity. Jinak pocit nechtěnosti zabarvuje všechno. Stačí když nám někdo nezvedne telefon a už si domýšlíme “nechce se mnou mluvit, nemá mě rád…”
Jsme v zajetí své vlastní potřeby. Nezaměřujme se na nápravu myšlenek, soustřeďme se na to, co myšlenky pokřivuje.
Nestačí jen zdravě myslet, je třeba mít zdravý mozek. Mozek, který nebyl milován, nemůže být zdravý. A netýká se to jen buněk. Není řeč jen o serotoninu a dopaminu. Znamená to, že láska podmiňuje vývoj našeho systému a naší pozdější osobnosti na všech úrovních. Hormonální deficit během těhotenství může dítěti zůstat nadosmrti. U různých syndromů můžeme samozřejmě odhalit deficit té či oné chemické látky, toho či onoho hormonu. To ale ještě nemusí znamenat, že onen nedostatek je příčinou onemocnění. Často bývá jen průvodním jevem.
Jak zpívá Madonna ve své písni Drowned World . Vyměnila jsem slávu za lásku. V jednom interview hovoří o tom, čeho všeho se vzdala kvůli lásce. Sláva je podle ní jen chabá náhražka. Je to droga. Tak opojná, že si vás úplně podmaní, řekla v rozhovoru v titulním článku časopisu v London Sunday Times z 1.3. 1998. Ne sláva není jako droga. Je to droga! Vynahrazuje nám nedostatek lásky. Potíž je v tom, že ji potřebujeme stále víc a víc. „Najednou stojíš na stadionu, kde statisíce lidí křičí tvoje jméno, a přitom sis nikdy nepřipadala víc osamělá. Kdo by to mohl říct lépe.
Terapie závislosti může být úspěšná až poté, co zbavíme pacienta bolesti.
Pocity dovedou pacienta přesně tam, kam potřebuje, právě tehdy když to potřebuje. Není-li pocit prožit v původním kontextu, není léčivý ani terapeutický. Nikdo se nemůže uzdravit bez integrace své minulosti.
Žádná terapie, při níž není moc v rukou pacienta, nemůže být úspěšná. Moc máme v sobě všichni, stačí se na ni napojit. Všechno, co se máme dozvědět, je už dávno zapsané v našich mozkových obvodech,
Žádné onemocnění není jen psychické. Nepotřebujeme psychoterapii, potřebujeme prožitkovou terapii. Bolest nám koluje v žilách, tkáních, mozku svalech. Je v našich imunitních buňkách. Je všude a nikde. Je jako pandemie, kterou není možno lokalizovat. Můžeme léčit zvlášť krev, mozek, svaly, imunitní systém, ale dokud nezačneme léčit lidskou bytost jako celek, všechny naše pokusy budou odsouzené k neúspěchu.
Comments