Kdo se umí hádat, ten umí i milovat. Hádka nesmí ani urážet, ani ponižovat. Kdo to neumí, ten zasévá nešvar a tehdy nebývá daleko do rvačky. Není třeba bát se hádky, je třeba bát se nešvarů. Rozdíl mezi nimi spočívá v umění nebo neumění ovládat svou zlobu. Ten, kdo zlobu uvolňuje, nikdy nedotáhne hádku až do nešvaru. Ale ten, kdo neumí odpouštět, ten nešvar prohlubuje a je těžké ho zastavit. Nešvar = zlozvyk, něco nepatřičného, něco nesprávného, nepřístojného, Když žena miluje první řadě svého muže, naučí se hledět na život jeho očima. Ženská schopnost vidět maličkosti se obohacuje mužským viděním věcí v jejich globální podobě. Taková žena umí vidět svět v jeho celistvosti. Máli muž sílu milovat svoji ženu, pak se naučí hledět na svět jejíma očima. Mužské vidění globálních věcí se obohacuje ženskou schopností vidět maličkosti. Takový muž umí vidět život v jeho celistvosti. Žena vidí svět povrchně a široce, muž do hloubky a úzce. Žena představuje neuspěchanost, muž rychlost. Žena - to je pružnost, muž nepoddajnost. Žena se učí na chybách druhých, muž na svých. Spojeni láskou dávají vzniknout dokonalosti. Zároveň však ženě přísluší ženská role a muži - mužská. Ženské a mužské charakterové vlastnosti se mohou zvětšovat nebo zmenšovat v mezích jedné role, když si však manželé úlohy vymění, může se zakrátko objevit nemoc. Muž například může zesílit svoji nepoddajnost tvrdohlavostí; to se pak nazývá rozhodností. Ženská tvrdohlavost se rychle v mění v náladovost a sekýrování, protože ženě příroda darovala pružnost. Když mužská rozhodnost dosáhne kritické hranice, muže přerůst v krutost. Z ženské pružnosti se může vyvinout podlézavost. Daleko strašnější je situace, kdy se stává poddajným muž a je pod pantoflem, nebo začne být náladovým, malicherným a závistivým provokatérem, jenž splétá intriky, snaží se ponížit druhé a uchyluje se přitom k ženským úskokům. Muž je stvořen jako vládce. Vládce je vzorem, na jehož velikosti ducha je závislá jeho autorita. Vládce, který má pocit velké vlastní důstojnosti, nezačne jednat svévolně. Když se však zachce ženě a uchvátí moc, brzy se to změní ve svévolné jednání. Milující žena a muž jdou životní cestou a zachovávají vyrovnanost a pružnost. Když život vyžaduje velké mužské úsilí, žena stane vedle muže jako rovný s rovným, radostně vykonává těžkou mužskou práci a zůstává přitom ženou. Když muž nemá žádnou zvláštní mužskou práci a žena se ve své práci topí, muž stane vedle ní a obratně zvládá i tu nejvíce nemužskou práci. Neponižuje ho to, vždyť pomáhá milovanému člověku. Pomoc je třeba nabídnout jedině tehdy, když je potřeba: předčasnost vyvolává nespokojenost. Ten, jehož cílem je postupování po životní cestě, existuje zítřejší den s jeho dobrým a špatným a špatné každý den vždy podléhá nápravě, sám zosobňuje postup po životní cestě. Jeho největším pokladem je životní moudrost. Ten, jehož cílem je získávání duchovních či materiálních statků, začne spěchat a nevšimne si toho, že se cíl pohybuje spolu s ním, to jest nikdy nedosáhne žádaného. A i když dosáhne, pak nikdy ne toho, co potřebuje - jeho přání rostou úměrně jeho chvátáni, dokud tělo tento spěch nezastaví svými nemocemi, aby člověk nakonec našel čas k zamyšlení. Žijeme v materiálním světě, kde žena a muž mohou vybudovat jeden celek, jenž má materiální rysy, ale v podstatě je nekonečným pohybem. Vepředu jde po cestě muž a sám sebou cestu osvětluje jako paprsek světla. Vzápětí za ním jde žena. Dívá se do stran, zkoumá situaci a muž je nucen kvůli ní zpomalit krok. Kdyby toho nebylo, muž by se v tom chvatu smrtelně zranil. Na horizontu se nejasně objevují velké i malé životní lekce lidstva, které se tomuto páru na jeho cestě hodí. Abychom všemu porozuměli, je třeba spěchat pomalu. Jeden se dívá do hloubky, druhý do šířky. Láska to spoji v jedinný celek, ve kterém každá věc bude mít své správné místo. Životní moudrost těchto poutníků spočívá v trpělivosti, a ne v utrpení. Jejich cílem je budoucnost. Když jeden z manželů je schopen říci, jak je dobře, že má druhý takové nedostatky, kdyby jich nebylo, co bych si počal se svými přebytky - pak i druhý bude stejného názoru. Tito dva tvoří pevnou rodinu.
Dávání lásky je základem života. Dávání musí probíhat stále, pak je stále co dostávat.
Dávat lásku a dávat s láskou je štěstí, dostávat lásku a dostávat bez lásky je neštěstí.
Odpuštění je přání komunikovat, přání bezpodmínečně milovat.
Přání spojit v dokonalé jednotě ducha a tělo.
Odpuštění je duševní čistota.
Přijmi Božskou pravdu - odpuštění, a spatříš dotek své duše a ducha - duševní světlo.
Myšlenka je energie.
Energie má vědomí.
Kdo má vědomí, s tím je možné komunikovat.
Negativní myšlenka je učitelem.
Když žák chápe, čemu jo učitel učí,
stává se moudřejším.
Pokud učitel vidí, že žák zmoudřel, jeho práce je u konce a on odchází.
Tak se uvolňuje negativní myšlenka.
A nemoc zmizí. Sama o sobě je pouhým součtem negativních myšlenek.
Umění naslouchat vlastním myšlenkám umožňuje řešit dokonce i ty nejsložitější a nejnebezpečnější situace.
Uvolňujte svoje stresy (strach, vina, zloba)...bude se vám lépe žít.
S láskou vaše Kate
Comments