top of page

Lidské tělo - nemoc

Obrázek autora: katkakyptovakatkakyptova

Všechno, s čím se člověk v životě potká, k něčemu potřebuje. Nikdo není vinen. To špatné, s čím se setkávám, k sobě přitahuji já sám správným myšlením. Jakákoli těžkost je důsledkem nesprávné myšlenky, a když jsem se dříve neučil, musím se učit nyní. Pokud si nedám práci a neučiním z toho závěry, mé tělo bude trpět stále více a více, nakonec budu nucen ony závěry učinit.


Moje tělo mne má rádo. Kdyby mé rádo nemělo bylo by mu všechno jedno. Nemoc je znakem lásky. Jinak než fyzickým trápením nás naše tělo nemůže informovat, protože náš duch to jinak neumí. Čím více zkušeností člověk nashromáždí, tím častěji si uvědomí, že i bolest je horší než fyzická. Člověk se naučil jednoduchou pravdu; za malou chybou následuje malý trest, za velkou - velký. Člověk, který upadl a zlomil si kost, nevzal v úvahu něco důležitého: například to, že cesta je kluzká. Zlomením kosti se tato pravda s konečnou platností vyjasnila. Kdyby si ještě uvědomil, že když se bál upadnout, přiblížil tuto nehodu, stal by se ještě moudřejším.


Duševní bolest se shromažďuje až do té doby, dokud do poháru ukápne poslední kapka a nevznikne fyzická bolest. Čím více stresů se nashromáždilo, tím vážnější je onemocnění. Při pomalém shromažďování může vzniknout rakovina a při rychlém mrtvice nebo infarkt. V obou případech pod sebou hora stresů pochová tělo.

Když onemocníme lehkou nemocí spálíme negativní energii a uzdravíme se. Při chronických onemocněmch probíhá stálé spalování a shromažďování nových stresů, což nám neumožňuje uzdravit se.

Ale v konečném výsledku je nemoc přece lekce, díky které je třeba byt moudřejší. Metody učení si sami svobodně vybíráme. Mám se učit pomocí utrpení, a tím se odsoudit k nemoci, jak to dělá větší část současněho lidstva, nebo za pomoci učení, které zazní v mé duši a se kterým budu moudře nakládat - každý si volí sám. Často slyšíme: „To není pravda, já přece nechci byt nemocny!

Věřím vám, že nechcete být nemocní. Dokažte to tedy svému tělu. Propusťte nemoc, tehdy Vám to uvěří.

Duch je věčný, tělo je jevem dočasným. Duch patří citu, tělo mysli. Duch je ideální, tělo materiální. Ale duch i tělo mají vědomí.

Myšlení - to je úroveň fyzického těla.

Rozvoj Všejednoty probíhá prostřednictvím Ducha. Pravdy se duchu jednoduše dostává pomocí životů na planetě Zemi.


Člověk je bytost s nejnižším intelektem ve Všejednotě. Čím je duch moudřejší, tím složitějšími se stávají jeho učební programy. Proces výuky je složen z překonávání špatného. Ale přesto, k vyvážení špatného musí být přítomno dobré.


Dobré - to je špatné, osvojené v předcházejících životech.


Vše, co se nám v nynějším životě zdálo špatné, ale za nějaký čas se stane pochopitelným, je lekce, kterou jsme se v tomto životě naučili.


Všechno, co nechceme žádným způsobem pochopit, to jest dále to považujeme za špatné, se budeme muset naučit v následujících životech.


Ten člověk, který se umí radovat z těžkostí, jež ho na jeho cestě potkávají, je hoden být člověkem.


Pokud tyto těžkosti překoná, stane se člověkem stoupajícím ve svém duchovním rozvoji, aby šel dále. Přitom ví, že následující překážka bude ještě těžší. Čím větší je člověk, tím větší je překážka. Ten, kdo před sebou valí velkou kupu malinkých trápení, za kterou ho ani není vidět, ještě není velký.


Odpusťte svému stresu…


Odpusťte sobě…


Proste o odpuštění své tělo.


Jedině tak se můžete uzdravit.


Pokud se v nemocném místě nebo v celém těle vznikne pocit ulehčení, našli jste pravou příčinu. Při opakovaném odpuštění bolest zmizí vzápětí za ní i celá nemoc. Jeli člověk nemocný od hlavy k patě, spočívá příčina v tom, že neumí ani odpouštět, ani prosit o odpuštění. Nepřizná své vlastní chyby. Když začne přiznávat a odpouštět, uzdraví se.❤️

Vaše Kate


60 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
Cukrovka

Cukrovka

Chrám vědomí

Chrám vědomí

Comments


Příspěvek: Blog2_Post
bottom of page