Odvážná láska osvobozuje.

Rovnováha je stejná váha dvou misek vah. Misky vah jsou v každém z nás - jsou jimi otec a matka. Pokud nejsou vyrovnaní a my uznáme, že jsme si je sami, z vlastní svobodné vůle pro sebe zvolili, abychom se naučili životu, dokážeme uvést tyto misky vah do stavu rovnováhy. Není k tomu třeba nic jiného než přání porozumět svým rodičům. Porozumí jim ten, kdo nemá strach nemají mě rádi, při jehož osvobození vznikne pochopem rodiče jako celku a společné existence rodičů jako celku.

Podle svých rodičů může být člověk vnitřně vyrovnaný, nebo nevyrovnaný.

Do manželství nebo podobných spojení vstupují lidé celiství, ale v této jednotě tvoří polovinu. Jsou vzájemně se doplňujícími polovinami tvořícími jeden celek. Čím vyrovnanější je jedna z nich, tím vyrovnanější je i druhá. Čím negativnější je nějaký charakterový rys jednoho, tím pozitivnější je stejný rys charaktem u druhého, aby to dohromady bylo normální. Rozdílnosti v charakterech vyjadřují potřebu těchto lidí postihnout přes negativitu druhého svou vlastní analogickou negativitu, která je skrytá.

Duše je učitel. Ví, co konkrétně se člověk ve své celistvosti potřebuje v tomto životě naučit, a vede jeho kroky cestou, po níž kráčí ten, koho potřebujeme, kdo jedině je pro nás tim nepostradatelným představitelem opačného pohlaví - naším učitelem. Učitelem je negativita. Přicházíme žít, převracet špatné v dobré nebo jinými slovy vidět v manželském životě, který žijeme dobrou stránku v tom špatném, jež je vlastní našemu životnímu partnerovi. Bohužel stále větší počet lidí tento úkol nezvládá - nevyvažují své manželské váhy. Když člověk vstupuje do manželství, nemusí se zříkat své celistvosti, nemusí se obětovat ve jménu druhého, jak se to často v manželství stává. Nemusí rovněž nutit druhého, aby kvrůli němu přinášel jako oběť sám sebe. Kdo tak jedná, ničí manželský svazek.

Co dělat, když se manželství hroutí?

Vězte, že jediným dokonalým zachráncem života je svoboda, vždyť je přece láskou. Místo toho, abyste zachraňovali manželství před krachem, začněte osvobozovat svůj strach nemají mě rádi, a nebudete mít zapotřebí předělávat partnera. Manželský svazek jako celek se vyváží díky Vám, díky tomu, že Vy jako jedna ze stran tohoto svazku začnete nacházet vyrovnanost. Zbavíte-li se vlastního strachu, umožní Vám to spatřit partnera ve správném světle. Neříkejte, že se partner nemění. Změní se, když se změníte Vy. Změní se Váš vztah k němu a znovu se objeví ten cit, který Vás kdysi svedl dohromady.

Bývá velmi těžké odpustit druhému člověku, když cítíte, že je vinen. Ve skutečnosti je s takovými myšlenkami odpuštění nemožné. Odpuštění ze slušnosti je pokrytectvím, zbytečnou námahou, která je k ničemu. Před tím, než druhému odpustíte, osvoboďte své strachy (ledviny) tehdy se uvolní i zloba (játra) a pochopíte, že Vy sami jste tím provokatérem, na jehož udičku se partner chytil a provinil se.

Podívejte se na partnera svýma očima a prociťujte ho svým srdcem. Neměřte ho podle měřítka svých rodičů, příbuzných nebo závistivců. Pokud to neumíte sami, pozorně se podívejme na manželovy přátele. Přátele si vybíráme sobě podobné. Když přátele nemá, je člověkem uzavřeným do sebe, který zatím ještě nechce otevřít svou duši Nebo už svou duši nechce otevírat, protože se hodně spálil. Tudíž ve Vás našel toho jediného, před kým by se otevřít chtěl, ale nespěchá, protože má strach. Snažte se vyslyšet a pochopit přání druhého, ikdyž jde o uzavřenost ustrašeného člověka. Trpělivá láska se podobá slunci, pod jehož hřejivými paprsky z promrzlé země v pravý čas vyrazí kvítek. Spěch se podobá rozehřívání půdy, aby se kvítek objevil rychleji. Když je příliš horko, kvítek se spálí dřív než stačí vyrůst.

Žijete-li v manželství, je třeba znát své místo v životě a plnit úlohu stanovenou příslušností k pohlaví. Ne tak, jak to dělají ženy, které od samého počátku manželství protestují: proč musím vařit, proč musím rodit dětí? A tak dále. A kdo to má dělat? Muž snad? V tom případě bylo třeba vdát se za toho, kdo za Vás bude všechno dělat. Muž, jenž dobrovolně vstoupil do manželství, takove řeči naštěstí nevede. Začne protestovat až později, když mu manželská oprátka příliš pevně sevře krk. U někoho k tomuto neštěstí dojde velmi brzy - podle velikosti strachu, který muž cítí; strachu nemají mě rádi, nepočítají se mnou.

Když rodinný život neklape, zamyslete se nad svými chybami. Neobviňujte se, naopak, osvoboďte strach být vinen.

Odvážná láska osvobozuje. Ustrašená láska spoutává.

Osvoboďte svůj strach nemají mě rádi a mou lásku nikdo nepotřebuje a stanete se skutečně milujícím, jenž sám žije a nechává žít druhé.